BLOG - Zlatý hattrick od "zahrady"

Dobrý den! Dobrý den, tak jako kdysi.

Vítám Vás u svého prvního blogu, kterým, tak trochu otestuju případnou funkcionalitu blogů. Moje uživatelské jméno je zahrady a pokud patříte k sázkařům na Chanci/Tipsportu možná si na moje "díla" vzpomínáte. Rozhodl jsem se posílit řady blogerů zde na www.sc-tip.cz . Blogy budu i nadále připravovat pro Vás čtenáře, jen to asi bude na nepravidelné bázi. Bude to kontinuita toho co jsem začal někdy v minulosti. Někteří lidé se ptají proč jsem na Chanci/Tipsportu musel skončit, ale k tomu se vyjádřím později. Dnes je hezky a opravdu si kazit den nebudeme. Budu rád pokud občas zavítáte na Sc-tip, protože pro Vás čtenáře se budu snažit vytvářet obsah tak jako dřív. Zatím nemáme možnost zanechání komentářů, ale věřím, že v budoucnu budete mít možnost i blogy komentovat a také hodnotit.

(Edit by Danny - komentovat článek můžete zatím v SCT skupině na Facebooku)

_____________________________

Tolik na úvod a teď k hlavnímu tématu.

Od zlatého hattricku uplynulo už více než 20 let. Je to hodně dlouhá doba a pojďme si trochu zavzpomínat na zlatou éru českého hokeje.

Vždycky říkám, že základní kámen do zlaté mozaiky zasadil Luděk Bukač na MS 1996. Ivan Hlinka už pokračoval v hráčích, které měl na repre úrovni odzkoušené a věděl co od nich může čekat a že jej nezklamou. Zlatá pohádka se začala psát právě ve Vídni 1996, o rok později českému týmu utekla zlatá medaile mezi prsty díky běsnící Kanadě. Nemám moc rád vymlouvání, ale říká se, že Švédsko bylo hratelné, jen oslabený český tým o suspendované hráče nezvládl klíčový duel. Já si zápas proti Tre Kronor na MS 1997 pamatuju a Tommy Salo byl doslova k nepřekonání a byla smůla, protože několikrát zvonila i tyčka. Ano na MS ve Finsku chyběl kousíček, ale na to se historie neptá.

Poté přišlo období Nagana, ale tomu se budu věnovat v samostatném článku.

Tento blog je totiž určen primárně zlatému hattricku 1999 - 2001.

MS 1999

MS 1999 se konalo v norském LIllehameru, Hamaru a Oslo. Český tým začal v základní skupině proti Rakousku, které porazil jednoznačně 7:0 a poté si pochutnal na Japonsku 12:2. Možná Vás překvapí, že první se ujalo vedení Japonsko zásluhou Jahaty. Český tým ani ne za tři minuty stav otočil a dostal se do vedení. Proti Japonsku to byl řekněme spíše tréninkový zápas. Opravdová zkouška ohněm přišla proti USA, což znamenalo, že pokud se český výběr nechce stěhovat do Hamaru musí minimálně remizovat. Výsledek 3:3 nám přisoudil do dalších bojů Rusko, Slovensko a Švédsko.

Když to shrnu do zkratky, proti Rusku vše špatně a zasloužená prohra 6:1. Proti Slovensku jsme prohrávali už 2:0, ale tady bych viděl zlom. Český tým od této chvíle šel rapidně nahoru a zápas zvládl v poměru 8:2. Zajímavý duel byl proti Švédsku, který měl rozhodnout o případném postup do semifinále. Matematika byla neúprosná a možná poněkud složitější. Švédsku už o nic nešlo, ale náš nároďák byl spjat s výsledkem Slovensko - Rusko. Pokud by vyhrála sborná musela by česká repre porazit Švédy o čtyři góly. Pokud Slovensko remizovalo stačilo jakékoliv vítězství, pokud by vyhrálo byla by cestička ještě snadnější. Výhodou bylo, že Slovensko hrálo odpoledne a zápas skončil 2:2. Hned po duelu Slováků zazníval z jejich strany hlas, že nehráli kvůli tomu, aby pomohli Česku, ale kvůli tomu, že chtějí ukázat svou sílu proti zvučnému soupeři. Slovensko obsadilo na turnaji 7.místo a pamatuji si na jejich poslední hlášku z týmu "Mali jsme nato, nedosáhli jsme nato". Hodně odvážné, když skončí na sedmém místě.

Zápas proti Švédsku byl nervózní, ale co bych rád poznamenal, že z dresu tří korunek po zápase zaznělo, že se spíše připravovali na semifinále a hrálo se pouze na 70%. Není to poprvé, kdy se Švédsko šetřilo, jen si vzpomeňme na zimní olympiádu v Turíně a zápas se Slovenskem. Také s odstupem času zaznělo, že poslední zápas ve skupině nebyl odehrán na 100%, protože se každý z hráčů spíše šetřil a jejich touha byla mít na čtvrtfinále nejhratelnějšího soupeře a tím bylo Švýcarsko. Takže u Švédů mě tohle nepřekvapuje a tento kalkul nebyl poprvé ani naposled, že zápas pojmou v tréninkovém tempu.

V semifinále nás čekala Kanada. První zápas vyhrály Javorové listy 2:1. Druhý zápas znamenal, že jakékoliv naše vítězství zápas pošle do prodloužení, případně nájezdů. Rozhodující duel byl od Kanady pojat spíše provokacemi. Hodně šarvátek a sporů mezi hráčema. Vše rozčísl na nájezdy Jaroslav Špaček, možná si ještě pamatujete na jeho pádlování po proměněném posledním nájezdu:-) Na turnaji začal v bráně Roman Čechmánek, ale v zápase proti Rusku byl střídán a jedničkou byl určen Milan Hnilička. Po proměněném druhém nájezdu Kanady Ivan Hlinka ukázal svou lišáckou tvář, když na poslední tři nájezdy určil Čechmánka, který nás dvěma zásahy v nájezdech poslal do finále.

Finále proti Finsku se hrálo na dva vítězné zápasy. První zápas byla lepší česká repre a po zásluze vyhrála. Druhý zápas už vyzněl pro Finsko a šel do prodloužení. Každý se divil jak se v overtime změnil obrázek hry. Najednou byla lepším týmem česká reprezentace. Hodně fanoušků také v nadsázce říkalo, že snad musel trenér Ivan Hlinka před prodloužením hráčům nafackovat, protože takovou proměnu nikdo nečekal. Jan Hlaváč rozhodl v prodloužení bekhendem o titulu pro českou výpravu.

MS 2000

Dlouho nebylo jasné jestli vůbec tento šampionát bude v televizi. Tehdejší ředitel TV Nova Vladimír Železný se rozešel ve zlém s ČNTS, která vlastnila vysílací práva na MS v hokeji. A to byl problém, protože ČNTS odmítala televizní práva poskytnout Nově, naopak se snažila, aby hokej vysílala buď Česká televize, Prima nebo nikdo. Vzhledem k podmínkám smlouvy bylo nemožné hokej odvysílat na České televizi a Nova se snažila práva uzmout pro sebe. O získání práv pro Novu vyjednával sám generální ředitel Vladimír Železný s původním majitelem a tím vyšachoval ČNTS. Možná si ještě pamatujete jak Nova získala práva asi 14 dnů před startem šampionátu, který odkomentoval Robert Záruba. Myslím si, že všem spadl kámen ze srdce, když se rozhodlo, že skutečně MS na obrazovkách v České republice poběží.

Nebudu se věnovat všem zápasům českého týmu, ale pouze těm, kde šlo do tuhého nebo jsem byl něčím zaujat. Třeba duel proti Finsku byl zvláštní a víte v čem? Česko prohrálo, ale dost spílalo hlavnímu rozhodčímu, který byl víc nakloněn suomi. Fanoušci, ale i hráči nemohli vystát v pruhovaném dresu Petera Anderssona, protože každý měl v živé paměti jak neférově posoudil bitku na MS 1997. Po třech letech na velkém turnaji nás opět soudcoval tento arbitr, který opět vyvolal vášně.

Na čtvrtfinále mělo Česko hratelné Lotyšsko, které porazilo 3:1. V semifinále nás opět čekala nabuzená Kanada. I přes provokace v závěru se podařilo těsný náskok ubránit. Byl jsem překvapen jak tým s bravurou dokázal na velkém turnaji i s Josefem Augustou projít do finále. Z týmu až na zápas proti Finsku vyzařovala pohoda a bylo vidět, že jsme jeden tým.

Ve finále nás čekalo Slovensko a bylo to derby se vším všudy. Vlastně první vzájemný zápas v play off na MS. Slovensko si hodně věřilo a zaznívalo, že stejně jak Česko má Ivana Hlinku (který už u nároďáku nepůsobil), tak oni mají Jána Filce. Slovensko velmi sebevědomě hlásalo, že vyhrají a poprvé získají titul mistrů světa. Úvod zápasu vyzněl jasně ve prospěch českého týmu. Byl to zápas se vším všudy, protože kromě gólů nechyběla i emotivnější druhá třetina. Naši bratři jednoznačně prohráli zápas v první polovině, za stavu 4:1 už se těžko se stavem něco dělá a tím spíš, když byl v bráně Čechmánek, který měl na MS životní formu a byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje. Přesto Slovensko zdramatizovalo, ale nakonec Robert Reichel rozhodl dvě minuty před koncem o druhém zlatu v řadě pro Českou republiku. Upřimně jsem vlastenec a fandil jsem českému týmu, ale docela úsměvné bylo jak prohru vzali fanoušci na Slovensku. Vzpomínám si, že kromě holých zadků na náměstích při rozhodujícím gólu na 5:3 zaznívalo "Stejně sme majstri".

MS 2001

Tohle mám v paměti jako by to bylo dnes. Nebudu se probírat všemi zápasy, ale začnu tím proti Švýcarsku. Všiml jsem si poprvé, že Švýcarsko dokázalo české hráče zlobit a velmi přiostřit. Vždy to byl poklidný zápas a najednou bylo vidět jak jde kvalita soupeře nahoru. Dohrávání osobních soubojů a hodně nepříjemní hráči na brankovišti. Zápas byl orámovaný několika potyčkami, protože Švýcarsko sáhlo k provokacím. Jen za úvodní třetinu 3x úmyslně vystřelilo na brankáře po odpískání. Měli štěstí, že zápas měl na starost ruský rozhodčí Leonid Vajsfeld, který se nikdy netajil tím, že české hráče nemá v oblibě. Nechápal jsem jak může zápas rozhodovat arbitr o kterém se ví, že má averzi všeobecně k českému týmu a neměl rád ani nikoho z hráčů. Možná proto Švýcarům toho prošlo víc včetně opakovaných provokací a poměr vyloučených byl 9:6 z toho se musí odečíst několikrát vzájemné vyloučení za šarvátku. Takže ve skutečnosti Švýcarsko hrálo minimum oslabení byť hráli na samé hranici pravidel. Ještě bych mohl dodat, že Leonid Vajsfeld ukončil mezinárodní kariéru rozhodčího v roce 2001, poté působil jako expert v televizi a také funkcionář v KHL. Patřil k rozhodčím, který s hráčema komunikovat nechtěl a byl neskutečně uzavřený. Svou animozitu k českým lidem dává trvale najevo, protože neuznával ani trenéra Ivana Hlinku a doslova prohlásil, že Miloš Říha ani nikdy být trenérem neměl. O Jandačovi doslova prohlásil: ,,Vůbec jej do KHL neměli brát a když už k té chybě došlo, měli jej vyhodit dřív". I hráči říkají, že na MS komunikace nulová a v Rusku dával najevo, že uznává jen vlastence a svou nenávist dával v zápasech českým hráčům i v Rusku najevo... Dle jeho vyjádření k Ivanu Hlinkovi a dalším trenérům je myslím jasně vidět, že uznává především ruské borce. A takový rozhodčí byl i na MS, který měl být nestranný. Nechápu jak něco takového mohlo nejen na MS 2001 projít, protože Leonid Vajsfeld zvláštně pískal i předchozí zápasy, třeba MS 1997.

Zápas proti Rusku byl krásný. Zvláštní byl i tím, že hned po dvou minutách se zranil brankář Maxim Sokolov a musel nastoupit Michail Štalenkov, který nejjistějším dojmem nepůsobil. Dva góly rozhodně Štalenkov mít mohl a ztráta trochu šla i na jeho vrub. U čeho se pozastavím bude zranění a otřes mozku Martina Ručinského. Zápas dohrál, ale vůbec nevěděl co se děje. Český tým se před turnajem dohodl, že nebude nikdo poskytovat rozhovory zahraničním médiím, pouze českým. Martin Ručinský tím jak utrpěl otřes mozku, tak tohle pravidlo porušil a poskytnul rozhovor tuším německé televizi. Po zápase, když byl tázán proč to udělal vůbec netušil, že mluvil se zahraničními novináři. To jen takové střípek co mi utkvěl v paměti.

Ve čtvrtfinále český tým čekalo opět nažhavené Slovensko a všemu dodalo správný říz slovenské sebevědomí. Před zápasem zaznívalo z kabiny soupeře: ,,Máte štěstí jak je venku hezky". Další hecování proběhlo hláškou třeba, že české kluky budou za trest doma čekat krumpáče a těžká práce na zahradě atd. Česká šatna se k tomu moc nevyjadřovala, pouze zaznělo, že na to co mají za úspěchy což bylo jedno stříbro si vyskakují příliš. Říká se, že nějaká pokora k soupeři by měla být, jenže u nich už to špičkování zacházelo víc než daleko. Slovensko hrálo hodně podrážděně, protože první gól byl smolný. Při ponechané výhodě po pěti minutách David Moravec nahozením vsítil gól. Podle Slováků byla hra přerušená, ale písknutí opravdu zaznělo až poté co puk přešel brankovou čáru. Ve druhé třetině Jana Tomajka nahradil v sestavě Jaroslav Hlinka, který se nejprve nechal vyloučit a potom ze samostatného úniku vsítil krásný gól. Třetí třetina byla od soupeře hodně emotivní a myslím si, že celý zápas byli zaměření na rozhodčího. Jejich přesvědčení bylo, že do semifinále jde český tým zásluhou finského arbitra. Podle Slováků hlavní rozhodčí Rami Savolainen výrazně ovlivnil zápas z čehož panovala frustrace. Vše podtrhl závěr zápasu, kdy šel soupeř do tří. Ivan Droppa vůbec neunesl nejen vývoj zápasu a na konci již v přerušení hře úmyslně nastřelil pukem rozhodčího Savolainena za což obdržel trest do konce utkání. Pamatuju si jak televizní komentátoři na STV těžce nesli nejen výsledek, ale i verdikty rozhodčího. Na konci při rozhovorech s hráči doslova od komentátora zaznělo: ,,Nevyjadřujte se k rozhodčímu Savolainenovi, už dostal co proto od nás během zápasu." Docela úsměvná prosba k hráčům. Já k tomu řeknu jediné, když nedají gól nemůžou chtít postoupit a faulů tam bylo mnoho z obou stran. Problém byl v tom, že Slovensko hrálo s pocitem křivdy od první minuty po uznání českého gólu.

V semifinále Švédsko, ve čtvrtfinále jsem si říkal, kéž by šlo dál Rusko, to by bylo hratelnější. Nakonec proti Tre Kronor Reichel otevřel skóre snad po 20 vteřinách. Jinak to bylo hodně defenzivní na obě strany. Ve třetí třetině vzniklo několik šarvátek, ale podařilo se udržet emoce pod kontrolou a osm minut před koncem vyrovnal Viktor Ujčík. Možná si ještě pamatujete i na nájezdy, protože se Ujčík kromě vyrovnání trefil i v nájezdech hezky pod vingl a poslal nároďák do finále. Poslední jel Kim Johnsson, který sice Hniličku překonal, ale trefil horní tyč. Hráči už se sice radovali, ale naši radost musel potvrdit až videorozhodčí, protože švédové reklamovali gól byť kotouč šel pouze do břevna.

Ve finále český tým čekalo Finsko. Byl to zvláštní zápas a na můj vkus hodně nečistý. Přijde mi, že náš tým probudil až druhý gól Suomi. Ve třetí třetině byl český tým jednoznačně lepší a šel nejen za vyrovnáním, ale i za výhrou. Myslím si, že Finsko doplatilo nejen na přílišnou defenzivu, ale i nepřesvědčivého brankáře Pasi Nurminena. Bylo vidět jak je nervózní a kotouče nechytá, pouze vyráží před sebe.  Hodně zazmatkoval i ve druhé třetině, kdy vyrazil za pukem, jenže špatně odhadl situaci a když zjistil, že kotouč nezasáhne srazil nešetrně Ujčíka. Už v ten moment byla vidět pod jeho maskou nervozita což situaci finskému týmu příliš neusnadnilo. Můj názor je, že svou nervozitu Nurminen přenesl na tým a tady bych viděl důvod proč Finsko mělo stříbro a český tým zlato. Pro mě bylo s podivem kam až David Moravec dojel s kotoučem při rozhodujícím gólu v prodloužení. To bylo jako nůž máslem, tam to byla jednoznačně vina obránců, že jej nikdo nezastavil.

Když srovnám jednotlivé šampionáty ze zlatého hattricku, tak nejnáročnější byl první, tedy MS 1999. Pokud by Švédsko zahrálo naplno nikdo neví jak by to dopadlo. Nájezdy proti Kanadě to už byla loterie a to samé prodloužení proti Finsku. MS 2000 to byla poklidná jízda a bylo vidět, že ani jeden nezdar proti Suomi tým nevykolejil. 2001 opět zlatá jízda a všimněte si těch náhod. 1999 výhra v semifinále na nájezdy, ve finále o zlatu rozhodlo prodloužení. 2001 a semifinále proti Švédsku postup na nájezdy a finále opět rozhodlo o zlatých medailích až finále. Přijde mi, že český tým vždy víc šel za výhrou, protože není náhoda, aby tolikrát se podařil uhrát postup. To samé MS 2005 a 2010 čtvrtfinále a semifinále rovněž postup v prodloužení či nájezdy. Někdy si říkám, že tohle už nemůže být náhoda. Co myslíte?

To je pro dnešek všechno. Tohle je můj první blog a spíš jsem to pojal jako zkoušku. Děkuji za přečtení a budu velmi rád, pokud mi zachováte přízeň i nadále.

Zpět na přehled blogů